Audi
Za zrodem této slavné značky z roku 1899 stojí August Horch. Horch pracoval v letech 1896 až 1899 jako konstruktér v Benzově automobilce. V jeho vlastní továrně se po osamostatnění zrodila řada technicky vyspělých automobilů s velkými motory, které byly typické svými zcela zakrytovanými podvozky. I přes řadu úspěchů ve 
sportu se Horchově automobilce přestalo po uvedení prvního šestiválce dařit, roku 1910 proto Horch ze své továrny odešel a znovu se osamostatnil. Pro svoji novou automobilku použil latinského ekvivalentu německého výrazu „Horch“ (slyš!), tedy „Audi“. Pro sídlo nového podniku zvolil Horch sasský Cvikov, výroba začala čtyřválcem s objemem 2 612 ccm, výrazně připomínajícím jeho poslední konstrukci v továrně Horch. Následovaly další 
čtyřválcové modely s objemy 3 562 ccm, 4 680 ccm a 5 720 ccm, které díky „F“ hlavě (sací ventily visuté, výfukové vedené spodem) dosáhly řady sportovních úspěchů. Po první světové válce se představily čtyřválce 8/28 PS a K, roku 1924 konečně přišel šestiválec. Jeho objem byl 4 655 ccm, dostal sedmkrát uložený klikový hřídel, vačkový hřídel přímo v hlavě válců a blok motoru odlitý ze siluminové slitiny. Hydraulická servobrzda působila již na všechna čtyři kola. Posledním motorem navrženým před prodejem firmy Skaftemu Rasmussenovi byl osmiválec s objemem 4 872 ccm z roku 1928, instalovaný do modelů R a Imperator.
Rasmussen, zakladatel konkurenční automobilky DKW, v té době koupil licenci na výrobu amerických motorů
Rickenbacker, které byly od roku 1929 montovány na podvozky Audi jako typy Dresden (šestiválec) a Zwickau (osmiválec). V roce 1932 proběhla velká fúze. Automobilky Audi, DKW, Wanderer a Horch se sloučily do koncernu Auto Union. Audi Front z roku 1933 měl pod kapotou šestiválec Wanderer s objemem 2 300 ccm a visutými ventily, podvozek byl dílem továrny Horch, ale především se jednalo o vůz s pohonem předních kol. Po počátečních technických potížích se model Front nakonec prosadil a ve výrobě setrval až do začátku druhé světové války.
Po jejím skončení byly zahájeny kroky k obnovení slávy koncernu Auto Union, jelikož se však její továrny nacházely vesměs ve Cvikově, který připadl do sovětské sféry vlivu, byly záhy znárodněny a přejmenovány na Sachsenring Automobilwerke. Místo progresivních konstrukcí zde proto od té doby vznikaly vozy IFA, Trabant a Wartburg. Značka Audi proto z prachu povstala teprve v roce 1965, kdy v novém sídle v Ingolstadtu představili 
model Audi 60, následovaný větším typem 90 a v roce 1970 modelem 100. Tyto čtyřválcové pohonné jednotky vycházely ještě z konstrukce Mercedes – Benz, který do té doby trosky Auto Unionu vlastnil. Zajímavým vozem byl model 100 v provedení Coupé S, který měl například hřebenové řízení a kotoučové brzdy uložené až u rozvodovky. Jeho čtyřválec s objemem 1 871 ccm o výkonu 115 koní tomuto vozu umožňoval dosáhnout nejvyšší rychlosti 185 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h pod 10 s.
V roce 1973 byl uveden typ 80 a o tři roky později nová řada 100, od roku 1977 dodávaná také s pětiválcovým motorem. Malé Audi 50 z této doby bylo konstrukčně spřízněno s Volkswagenem Polo a jeho výroba pod značkou Audi byla záhy ukončena.
Dnes Audi vyrábí vesměs progresivně řešená luxusní auta se sportovním nádechem. Mezi zásluhy této značky patří rozvinutí systému stálého pohonu všech kol Quattro, vznětových přímovstřikových motorů TDI nebo hliníkových karosářských skeletů ASF. Současné portfolio modelů sahá od malého A2 po reprezentační A8. Pan Horch by měl jistě radost.
